vrtat
See also: vŕtať
Czech
Etymology
From the same source as vrtět (“to shake, wriggle, writhe”), Proto-Slavic *vьrtěti. Rejzek prefers a comparison with Latin foro (“I bore”) and borec (“to fight”) (both eventually from Proto-Indo-European *bʰerH- (“to pierce”)).[1]
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvr̩tat]
Verb
vrtat impf
- to drill (to make a hole)
Conjugation
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vrtat.
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Derived terms
verbs
- navrtat
- provrtat
- vyvrtat
- zavrtat
References
Further reading
- “vrtati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “vrtati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “vrtat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025