zbičovat

Czech

Etymology

From z- +‎ bič +‎ -ovat.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈzbɪt͡ʃovat]

Verb

zbičovat pf (imperfective bičovat)

  1. to whip, to give sb a whipping

Conjugation

Conjugation of zbičovat
infinitive zbičovat, zbičovati active adjective zbičující


verbal noun zbičování passive adjective zbičovaný
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person zbičuji,
zbičuju (coll.)
zbičujeme zbičujme
2nd person zbičuješ zbičujete zbičuj zbičujte
3rd person zbičuje zbičují,
zbičujou (coll.)

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zbičovat.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate zbičoval zbičovali zbičován zbičováni
masculine inanimate zbičovaly zbičovány
feminine zbičovala zbičována
neuter zbičovalo zbičovala zbičováno zbičována
transgressives present past
masculine singular zbičuje
feminine + neuter singular zbičujíc
plural zbičujíce

Further reading