zmocnit

Czech

Etymology

From z- +‎ mocnit.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈzmot͡sɲɪt]

Verb

zmocnit pf (imperfective zmocňovat)

  1. (reflexive with se) to seize
    Zmocnil se mě strach. ― I was overcome with fear.
  2. to empower

Conjugation

Conjugation of zmocnit
infinitive zmocnit, zmocniti active adjective zmocnivší


verbal noun zmocnění passive adjective zmocněný
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person zmocním zmocníme — zmocněme
2nd person zmocníš zmocníte zmocni zmocněte
3rd person zmocní zmocní — —

The verb zmocnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate zmocnil zmocnili zmocněn zmocněni
masculine inanimate zmocnily zmocněny
feminine zmocnila zmocněna
neuter zmocnilo zmocnila zmocněno zmocněna
transgressives present past
masculine singular — zmocniv
feminine + neuter singular — zmocnivši
plural — zmocnivše

Derived terms

  • zplnomocnit

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.