Czech
Etymology
From z- + nemožný + -it.
Pronunciation
Verb
znemožnit pf (imperfective znemožňovat)
- to make impossible
- Antonym: umožnit
- to discredit, to compromise, to disgrace
Conjugation
Conjugation of znemožnit
| infinitive
|
znemožnit, znemožniti
|
active adjective
|
znemožnivší
|
| verbal noun
|
znemožnění
|
passive adjective
|
znemožněný
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
znemožním |
znemožníme |
— |
znemožněme
|
| 2nd person
|
znemožníš |
znemožníte |
znemožni |
znemožněte
|
| 3rd person
|
znemožní |
znemožní |
— |
—
|
The verb znemožnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
znemožnil |
znemožnili |
znemožněn |
znemožněni
|
| masculine inanimate
|
znemožnily |
znemožněny
|
| feminine
|
znemožnila |
znemožněna
|
| neuter
|
znemožnilo |
znemožnila |
znemožněno |
znemožněna
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
— |
znemožniv
|
| feminine + neuter singular
|
— |
znemožnivši
|
| plural
|
— |
znemožnivše
|
|
- možný
- znemožnění
- znemožněný
- znemožňovaný
- znemožňovat
- znemožňování
- znemožňovávat
- znemožňující
Further reading