únor

See also: unor

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech únor. Probably related to nořit se (“to plunge”). See also Slavic calendar.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈuːnor]

Noun

únor m inan (relational adjective únorový)

February

Declension

Declension of únor (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	únor	únory
genitive	února	únorů
dative	únoru	únorům
accusative	únor	únory
vocative	únore	únory
locative	únoru	únorech
instrumental	únorem	únory

Derived terms

únorový

See also

Gregorian calendar months: měsíce gregoriánského kalendářeedit

Further reading

“únor”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
“únor”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
“únor”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

Old Czech

Pronunciation

IPA^(key): (13^th CE) /ˈuːnor/
IPA^(key): (15^th CE) /ˈau̯nor/

Noun

únor m inan

February
(biblical) Shevat
Synonym: hruden

Declension

Declension of únor (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	únor	únory	únoři, únorové
genitive	února, únoru	únorú	únoróv
dative	únoru	únoroma	únoróm
accusative	únor	únory	únory
vocative	únoře	únory	únoři, únorové
locative	únořě, únoru	únorú	únořiech
instrumental	únorem	únoroma	únory

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

Czech: únor

See also

Gregorian calendar months: měsieci v kalendářiedit

Further reading

Jan Gebauer (1903–1916) “únor”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění