Reconstruction:Proto-Slavic/čarodějь
Proto-Slavic
Etymology
From *čarъ + *-dějь, the second element being derived from *dějati (“to do”).
Noun
*čarodějь m
Inflection
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | *čarodějь | *čaroděja | *čaroději |
| genitive | *čaroděja | *čaroděju | *čarodějь |
| dative | *čaroděju | *čarodějema | *čarodějemъ |
| accusative | *čarodějь | *čaroděja | *čaroděję̇ |
| instrumental | *čarodějьmь, *čarodějemь* | *čarodějema | *čaroději |
| locative | *čaroději | *čaroděju | *čarodějixъ |
| vocative | *čaroděju | *čaroděja | *čaroději |
* -ьmь in North Slavic, -emь in South Slavic.
Descendants
- East Slavic:
- South Slavic:
- West Slavic:
- Czech: čaroděj
- Polish: czarodziej
- Old Slovak: *čarodej
- Pannonian Rusyn: чародїй (čarodjij)
- Slovak: čarodej
Further reading
- Trubachyov, Oleg, editor (1977), “*čarodějь”, in Этимологический словарь славянских языков [Etymological dictionary of Slavic languages] (in Russian), numbers 4 (*čaběniti – *děľa), Moscow: Nauka, page 24