Czech
Etymology
Inherited from Old Czech hořěti, from Proto-Slavic *gorěti, from Proto-Balto-Slavic *garḗˀtei.
Pronunciation
Verb
hořet impf (perfective shořet or uhořet)
- to burn
- Březové dřevo dobře hoří. ― Birch wood burns well.
- to feel (love), to want, to be aflame
- Hořela zvědavostí dopátrati se pravdy. ― (please add an English translation of this usage example)
Conjugation
Conjugation of hořet
| infinitive
|
hořet, hořeti
|
active adjective
|
hořející
|
| verbal noun
|
hoření
|
passive adjective
|
hořený
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
hořím |
hoříme |
— |
hořme
|
| 2nd person
|
hoříš |
hoříte |
hoř |
hořte
|
| 3rd person
|
hoří |
hořejí, hoří |
— |
—
|
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hořet.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
hořel |
hořeli |
hořen |
hořeni
|
| masculine inanimate
|
hořely |
hořeny
|
| feminine
|
hořela |
hořena
|
| neuter
|
hořelo |
hořela |
hořeno |
hořena
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
hořeje |
—
|
| feminine + neuter singular
|
hořejíc |
—
|
| plural
|
hořejíce |
—
|
|
Derived terms
See also
Further reading