Czech
Etymology
Derived from Polish górować.[1] By surface analysis, hora + -ovat.
Pronunciation
Verb
horovat impf
- (expressive) to enthuse, to gush
- Synonyms: toužit, prahnout, blouznit, rozplývat se, hořet
- V mládí horovala pro mého bratra. ― When she was young, she had a crush on my brother
- Horoval pro vlast. ― (please add an English translation of this usage example)
- Horoval o lásce. ― He spoke enthusiastically about love.
Conjugation
Conjugation of horovat
| infinitive
|
horovat, horovati
|
active adjective
|
horující
|
| verbal noun
|
horování
|
passive adjective
|
—
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
horuji, horuju (coll.) |
horujeme |
— |
horujme
|
| 2nd person
|
horuješ |
horujete |
horuj |
horujte
|
| 3rd person
|
horuje |
horují, horujou (coll.) |
— |
—
|
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive horovat.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
horoval |
horovali |
— |
—
|
| masculine inanimate
|
horovaly |
—
|
| feminine
|
horovala |
—
|
| neuter
|
horovalo |
horovala |
— |
—
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
horuje |
—
|
| feminine + neuter singular
|
horujíc |
—
|
| plural
|
horujíce |
—
|
|
References
- ^ Václav Machek (1968) “horovati 1°”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 176
Further reading
- “horovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “horovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “horovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
- “horovat”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz