jímat

See also: jimat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech jímati,[1] from Proto-Slavic *jьmati.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈjiːmat]
  • Hyphenation: jí‧mat
  • Rhymes: -iːmat

Verb

jímat impf (perfective jmout)

  1. to capture

Conjugation

Conjugation of jímat
infinitive jímat, jímati active adjective jímající


verbal noun jímání passive adjective jímaný
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person jímám jímáme — jímejme
2nd person jímáš jímáte jímej jímejte
3rd person jímá jímají — —

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive jímat.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate jímal jímali jímán jímáni
masculine inanimate jímaly jímány
feminine jímala jímána
neuter jímalo jímala jímáno jímána
transgressives present past
masculine singular jímaje —
feminine + neuter singular jímajíc —
plural jímajíce —

Derived terms

References

  1. ^ Jan Gebauer (1903) “jímati”, in Slovník staročeský (in Czech), volume 1, Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, page 650

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.