Czech
Etymology
Inherited from Old Czech rozlúčiti. By surface analysis, roz- + loučit.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈrozlou̯t͡ʃɪt]
Verb
rozloučit pf (imperfective loučit or rozlučovat)
- (reflexive with se) to say goodbye
- (transitive) to separate, to disunite
- Synonyms: rozdělit, rozvést
Conjugation
Conjugation of rozloučit
| infinitive
|
rozloučit, rozloučiti
|
active adjective
|
rozloučivší
|
| verbal noun
|
rozloučení
|
passive adjective
|
rozloučený
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
rozloučím |
rozloučíme |
— |
rozlučme
|
| 2nd person
|
rozloučíš |
rozloučíte |
rozluč |
rozlučte
|
| 3rd person
|
rozloučí |
rozloučí |
— |
—
|
The verb rozloučit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
rozloučil |
rozloučili |
rozloučen |
rozloučeni
|
| masculine inanimate
|
rozloučily |
rozloučeny
|
| feminine
|
rozloučila |
rozloučena
|
| neuter
|
rozloučilo |
rozloučila |
rozloučeno |
rozloučena
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
— |
rozloučiv
|
| feminine + neuter singular
|
— |
rozloučivši
|
| plural
|
— |
rozloučivše
|
|
Derived terms
Further reading