Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *kričati.
Pronunciation
- IPA(key): (13th CE) /ˈkr̝̊it͡ʃi̯ɛci/
- IPA(key): (15th CE) /ˈkr̝̊it͡ʃɛci/
Verb
křičěti impf (perfective křiknúti)
- to scream, to shout
- Synonyms: řúti, volati
Conjugation
Conjugation of křičěti (class III)
| infinitive
|
supine
|
verbal noun
|
| křičěti
|
křičat
|
křičěnie
|
|
|
Present
|
Imperative
|
| Singular
|
Dual
|
Plural
|
Singular
|
Dual
|
Plural
|
| 1st person
|
křiču |
křičívě (-va) |
křičím (-me/-my)
|
— |
křičvě, křičivě (-va) |
křičme, křičim (-me/-my)
|
| 2nd person
|
křičíš |
křičíta |
křičíte
|
křič, křiči |
křičta, křičita |
křičte, křičite
|
| 3rd person
|
křičí |
křičíta |
křičie
|
křič, křiči |
křičta, křičita |
křičte, křičite
|
|
|
Sigmatic aorist
|
Imperfect
|
| Singular
|
Dual
|
Plural
|
Singular
|
Dual
|
Plural
|
| 1st person
|
křičěch |
křičěchově (-va) |
křičěchom (-me/-my)
|
křičiech |
křičiechově (-va) |
křičiechom (-me/-my)
|
| 2nd person
|
křičě |
křičěsta (-šta) |
křičěste (-šte)
|
křičieše |
křičiešta (-sta) |
křičiešte (-ste)
|
| 3rd person
|
křičě |
křičěsta (-šta) |
křičěchu
|
křičieše |
křičiešta (-sta) |
křičiechu
|
|
|
L-participle
|
Passive participle
|
| Singular
|
Dual
|
Plural
|
Singular
|
Dual
|
Plural
|
| Masculine
|
křičal
|
křičala
|
křičěli
|
křičán
|
křičána
|
křičěni
|
| Feminine
|
křičala
|
křičěle
|
křičaly
|
křičána
|
křičěně
|
křičány
|
| Neuter
|
křičalo
|
křičěle
|
křičala
|
křičáno
|
křičěně
|
křičána
|
|
|
Nt-participle
|
S-participle
|
| Singular
|
Dual
|
Plural
|
Singular
|
Dual
|
Plural
|
| Masculine
|
křičě
|
křičiece
|
křičav
|
křičěvše
|
| Feminine
|
křičieci
|
křičěvši
|
| Neuter
|
křičě, křičieci
|
křičav, křičěvši
|
Note: This table shows the most common forms of křičěti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
References