křik
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech křik, from Proto-Slavic *krȋkъ.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkr̝̊ɪk]
Audio: (file)
Noun
křik m inan
Declension
Declension of křik (velar masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | křik | křiky |
| genitive | křiku | křiků |
| dative | křiku | křikům |
| accusative | křik | křiky |
| vocative | křiku | křiky |
| locative | křiku | křicích |
| instrumental | křikem | křiky |
Related terms
verb
Further reading
- “křik”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “křik”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “křik”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025