můj
See also: muj
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech mój, from Proto-Slavic *mojь .
Pronunciation
- IPA(key): [ˈmuːj]
Audio: (file) - Hyphenation: můj
Pronoun
můj
Declension
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | můj | má, moje | mé, moje | |
| genitive | mého | mé, mojí | mého | |
| dative | mému | mé, mojí | mému | |
| accusative | mého | můj | mou, moji | mé, moje |
| locative | mém | mé, mojí | mém | |
| instrumental | mým | mou, mojí | mým | |
| plural | ||||
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | mí, moji | mé, moje | má, moje | |
| genitive | mých | |||
| dative | mým | |||
| accusative | mé, moje | má, moje | ||
| locative | mých | |||
| instrumental | mými | |||
See also
Further reading
- “můj”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “můj”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “můj”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025