svor

Deverbal from sevřít.

• IPA^(key): [ˈsvor]

svor m inan

1. (petrology) schist
2. alternative form of svora

• “svor”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “svor”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “svor”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

• sværgede

• IPA^(key): /svoːˀr/, [ˈsʋ̥oˀɐ̯], [ˈsʋ̥oɐ̯ˀ]

svor

1. past tense of sværge

From Old Norse svǫrðr m, from Proto-Germanic *swarduz (“rind, turf”), cognate with Danish svær, Swedish svål, English sward.

svor m (singular definite svoren)

1. rind, crackling
2. turf

See the etymology of the corresponding lemma form.

• sverga, sverget

svor

1. simple past of sverge

• IPA^(key): /sʋuːr/

From Old Norse svǫrðr, from Proto-Germanic *swarduz.

• svord

svor m (definite singular svoren, uncountable)

1. rind, crackling
2. turf

svor

1. past tense of sverja

• “svor” in The Nynorsk Dictionary.

• vors

Inherited from Proto-Slavic *sъvora. Compare Polish sfora.

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈsʋor/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈsvor/

svor m inan

1. team, yoke (set of draught animals)

• Jan Gebauer (1903–1916) “svor”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

• IPA^(key): /svuːr/

svor

1. past indicative of svära

• rovs