Czech
Etymology
From u- + končit.
Pronunciation
Verb
ukončit pf (imperfective ukončovat)
- to stop, to terminate (to bring to an end) (emphasizes the process of ending, less abrupt than skončit)
- Antonym: zahájit
- Ukončete, prosím, výstup a nástup, dveře se zavírají. ― Please finish getting on and off; the doors are closing.
- Ta procedura musí být ukončena rychle a čistě. ― This procedure must be finished quickly and cleanly.
Conjugation
Conjugation of ukončit
| infinitive
|
ukončit, ukončiti
|
active adjective
|
ukončivší
|
| verbal noun
|
ukončení
|
passive adjective
|
ukončený
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
ukončím |
ukončíme |
— |
ukončeme
|
| 2nd person
|
ukončíš |
ukončíte |
ukonči |
ukončete
|
| 3rd person
|
ukončí |
ukončí |
— |
—
|
The verb ukončit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
ukončil |
ukončili |
ukončen |
ukončeni
|
| masculine inanimate
|
ukončily |
ukončeny
|
| feminine
|
ukončila |
ukončena
|
| neuter
|
ukončilo |
ukončila |
ukončeno |
ukončena
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
— |
ukončiv
|
| feminine + neuter singular
|
— |
ukončivši
|
| plural
|
— |
ukončivše
|
|
Derived terms
Further reading